Vliv doby stárnutí na zpevnění tří typů vysoko manganových ocelí

prof. Ing. Eva Mazancová, CSc.

Práce se zabývá třemi typy vysoko manganových ocelí s cca 27 hm. % manganu, 2,3 hm. % hliníku a odstupňovaným obsahem uhlíku od 0.2 do 0.5 hm. %, které byly laboratorně odlity, válcovány za tepla a následně stárnuty. Procesy stárnutí byly provedeny při teplotě 560 °C po dobu 6, 12, 30 a 60 minut. Tyto parametry vedly následně u všech tří sledovaných taveb k různému vývoji zpevnění, které bylo posuzováno na základě výsledků měření mikrotvrdosti. U oceli s nejvyšším podílem uhlíku bylo zaznamenáno nejvyšší zvýšení mikrotvrdosti po 6minutovém procesu stárnutí. Následující delší prodlevy vedly k jejímu poklesu cca o 1,7 % a na této úrovni došlo v podstatě ke stagnaci. Ocel s nejnižším obsahem uhlíku, který nebyl dobře vybalancovaný s obsahem manganu, vykazovala po 6 minutách stárnutí rovněž nárůst mikrotvrdosti, a to prakticky na stejné úrovni jako ocel s 0,4 hm. %. Po delších prodlevách však byl u ní zaznamenán razantní pokles mikrotvrdosti v důsledku nedostatku uhlíku v tuhém roztoku pro tvorbu nových částic, resp. udržení úrovně mikrotvrdosti, zatímco u oceli s 0,4 hm. % uhlíku byla opět pozorována stagnace. V daném případě docházelo zřejmě k hrubnutí stávajícího nízkého počtu k-karbidů o nano velikosti. Výsledky mikrotvrdosti po stárnutí jsou porovnávány i se zjištěnými mikrotvrdostmi po odlití a válcování za tepla.

Klíčová slova: vysoko manganová ocel; stárnutí; k-karbid; mikrotvrdost

VŠB – Technická univerzita Ostrava, Fakulta materiálově-technologická, Regionální materiálově technologické výzkumné centrum, 17. listopadu 2172/15, 708 00 Ostrava-Poruba, Česká republika