Vliv druhu pojiva na tvorbu odpadního plynu při termické úpravě briketovaných jemnozrnných metalurgických kalů

Ing. Klára Drobíková; Ing. Roman Gabor, Ph.D., Mgr. Oldřich Motyka, Ph.D., doc. Ing. Daniela Plachá, Ph.D.; prof. Ing. Jana Seidlerová, CSc.

Stáhnout článek v PDF

Možnost recyklace jemnozrnných metalurgických odpadů, jako jsou vysokopecní a konvertorové kaly, v místě jejich vzniku je spojena s nutností jejich úpravy do formy pelet nebo briket. Řešení tohoto problému je spojeno s výběrem pojiva, které je cenově dostupné, nevnáší do procesu recyklace nežádoucí příměsi a případně podporuje redukci oxidů železa obsažených v odpadech. V předložené práci byly pro briketaci jemného vysokopecního a konvertorového kalu použity jako pojiva škrob Unipret, škrob pro přípravu mastných jídel NATURA, kukuřičný škrob jemný NATURA, portlandský cement, bentonit a slévárenská struska. Mechanické vlastnosti (pádová zkouška, pevnost v tlaku) briket s obsahem 10, 15 a 30 hm. % uvedených pojiv byly hodnoceny po 7 a 28 dnech tuhnutí. Původní vzorky odpadů i brikety s technologicky vyhovujícími mechanickými vlastnostmi byly v laboratorních podmínkách podrobeny termické úpravě. V průběhu ohřevu i výdrže (20, 40, 70 a 100 min) při konečné teplotě (900, 1 000, 1 100 °C) bylo sledováno množství a složení vznikajícího odpadního plynu. Po ukončení procesu byly ve vzniklé tuhé fázi stanoveny formy železa. Na základě mechanických vlastností směsných briket bylo zjištěno, že pro použití v provozních podmínkách vyhovují pouze brikety připravené z VP kalu s obsahem 30 hm. % škrobu Unipret a z VP kalu s obsahem 10 hm. % portlandského cementu. Přítomnost pojiva ovlivňuje množství vznikajícího odpadního plynu, ale podíl kovového železa po termické úpravě byl výrazně ovlivněn pouze u brikety s obsahem 30 hm. % škrobu Unipret.